Ve čtvrtek 10. 11. 2016 se v aule Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci konala VI. mezinárodní teatroterapeutická konference. Stejně jako v loňském roce i letošní konferenci pořádala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR ve spolupráci s Klíčem – centrem sociálních služeb, p. o. Olomouc, který plně zajišťoval její programovou náplň a částečně se podílel i na organizaci konference. Finanční podporu na realizaci konference poskytlo Ministerstvo kultury ČR a Olomoucký kraj. Na uspořádání konference se podílela také PdF UP, která bezplatně poskytla potřebné prostory.
Konferenci zahájila Mgr. Magda Dohnalová z Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, která přečetla zdravici nepřítomného Ing. Jiřího Horeckého, Ph.D., MBA, prezidenta APSS ČR. Dále uvítal všechny účastníky konference ředitel spolu pořádajícího Klíče – centra sociálních služeb, p. o. PaedDr. Petr Matuška, Ph.D. a po něm proděkan PdFUP Olomouc doc. PhDr. Milan Klement, Ph.D. Po úvodních slovech se mikrofonu ujala konferenciérka Mgr. Ingrid Hanzlíková, která se jako v minulých letech skvěle postarala o její plynulý a příjemně živý průběh.
Protože dosavadní pojetí teatroterapeutické konference se organizátorům jevilo málo poutavé a pro získání nových inspirací málo efektivní, rozhodli se po pěti ročnících konference pro změnu její koncepce. Dosavadní, spíše přehlídkovou podobu, nahradil nový, funkčnější model konference. Počet přednášejících a vystupujících byl sice výrazně nižší, ale díky většímu prostoru na prezentace poskytnutému menšímu počtu odborníků bylo předávání jejich zkušeností a dovedností mnohem efektivnější. Tomu napomohly i navazující panelové diskuze, které přednášející vedli ve čtyřech samostatných skupinách. Interakce mezi přednášejícími a účastníky konference tak byla mnohem intenzivnější a oboustranně obohacující.
Prvním z přednášejících byl Mgr. Štěpán Smolík, Ph.D. z divadla Ujeto, které tvoří herci mentálním postižením a které navazuje na tradici bývalého Divadla Inventura. Štěpán Smolík ve svém příspěvku reagoval na hlavní téma konference: "Děláme terapii nebo umění, nebo oboje?“ a zamýšlel se nad obsahem i nad definicemi pojmů „divadlo“ a „divadlo ve specifických skupinách“. Zvláště zajímavé byly jeho názory na dvě rizika práce v divadle ve specifických skupinách. Jako první označil snahu vést divadlo způsobem, kterým pracuje většina klasických divadel. V tomto případě jsou herci s handicapem často tlačeni do herectví, které nereflektuje jejich způsob vyjadřování a komunikace a nereflektuje tak ani jejich jedinečnost při vyjadřování sebe sama. Druhým rizikem je dle Smolíka opačný extrém, v němž nejsou hercům v divadle ve specifických skupinách dávány hranice a nezdravě absolutizovaná jedinečnost těchto herců tak může působit na diváky nesrozumitelně až rozpačitě.
Dalšími vystupujícími byly Veronika Broulíková, doc. PhDr. z Divadelní fakulty JAMU Brno a Kateřina Jebavá, Ph.D. z Tandemového divadla z Brna, které účastníky konference seznámily se specifiky práce s lidmi s poruchou sluchu. I v jejich příspěvku byl zdůrazněn význam srozumitelné komunikace probíhající všemi směry. Jak mezi divadelním týmem a herci, tak i mezi herci s handicapem a bez něj (slyšícími a neslyšícími) a v neposlední řadě mezi herci a diváky. O těchto a dalších principech práce mluvila po Veronice Broulíkové dále Kateřina Jebavá při prezentaci tzv. Tandemového divadla. To využívá prostředků dramatického umění jako prostředků komunikace mezi intaktním rodičem a dítětem se sluchovým postižením, přičemž důraz je zde kladen zejména na zapojení dítěte a na komunikaci tady a teď – na okamžité vyjádřování potřeb a myšlenek a na okamžitě navazující pochopení a reakci – na odstranění komunikace „potom“.
Nejvzdálenějšími vystupujícími letošní konference byli Maurice de Jong a Koert Dekker z Holandska, vůdčí osobnosti někdejšího Divadla Maatwerk. Příspěvek Maurice de Jonga byl ale především o novém divadelním souboru, divadle Balder Theater, ve kterém, tak jak v Divadle Maatwerk, opět hrají herci převážně s mentálním postižením. Při své práci používají koncept 3H, který je odvozený ze slov Head, Heart, Hands, kde Hlava, Srdce a Ruce představují symbolicky tři oblasti, se kterými se v divadle pracuje:
1) Charakter a intelektuální dispozice hrané postavy,
2) Emoce a cítění;
3) Tvořivost a konkrétní projevy.
Maurice dále vyjádřil plné ztotožnění se s názory Štěpána Smolíka na práci s divadlem ve specifických skupinách a tak jak předchozí přednášející vyzvedl i on význam funkční komunikace mezi herci, divadelním týmem a diváky.
Posledním prezentujícím byl MgA. Patrik Krebs z Divadla bez domova z Bratislavy, který v úvodu vystoupení vyjádřil uznání, že PdF UP Olomouc poskytuje pro teatroterapeutickou konferenci svou půdu a ocenil také organizátory APSS ČR a Klíč – CSS, p.o., díky nimž konference existuje. Kladně zhodnotil i výbornou atmosféru akce, která poskytuje prostor i pro sdílení divadelní práce s lidmi bez střechy nad hlavou, což není, dle jeho slov, všude samozřejmé. Patrik Krebs dále informoval, že v Divadle bez domova nehrají jen lidé bez domova, ale i herci s nejrůznějším handicapem zdravotním, sociálním i národnostně menšinovým. Poukázal, že tato skutečnost vede k tomu, že herci nevidí jen svůj handicap, ale setkávají se s příběhy lidí s jinými problémy, starostmi a radostmi, což jim umožňuje vidět sebe ve zcela jiném postavení, vážit si toho, co považovali ve svém životě za samozřejmé a obohatit tak sebe i druhé vzájemnou jedinečností.
Následovalo krátké představení se MgA. Jitky Vrbkové z brněnského Divadla Aldente, které se poslední dva roky věnuje práci s herci s Downovým syndromem.
Jak již bylo zmíněno, po prezentacích následovaly panelové diskuze, do kterých se zapojila také prof. Mgr. Zoja Mikotová z Divadelní fakulty JAMU Brno. Účastníci konference byli rozděleni do čtyř samostatných skupin a díky nové interaktivní platformě konference mohli prostřednictvím diskuzí v menších skupinách mnohem efektivněji získávat potřebné informace.
Odpoledne proběhlo pět workshopů, které úspěšně navazovaly na témata, která se objevila v panelových diskuzích a získané znalosti tak byly doplněny i novými dovednostmi.
Závěr konference patřil hercům slovenského Divadla bez domova, kteří v Divadle hudby zahráli představení „Bábka“. Působivé vystoupení se zamýšlelo nad tématem samoty. Existuje samota jen doma nebo i v přeplněných městských ulicích? Jak samotu vnímají lidé bez domova či lidé s handicapem? Plné Divadlo hudby reagovalo na představení velkým aplausem a po zajímavé diskuzi s herci se mikrofonu ujala opět Ingrid Hanzlíková. Při hodnocení proběhlé konferene dala prostor i názorům účastníků a ze všech vyjádřených názorů vyplynulo, že letošní konference byla ve velice dobré „formě“.
-Jiří Ondrušák-
